Náš příběh
"Mami, vzala sis dnes prášky?"
Tuto otázku kladu po telefonu každý den. Někdy dvakrát. Někdy třikrát. A přesto si nikdy nejsem jistý.
Začátek, který jsem nechápal
Zpočátku jsem si to nechtěl přiznat. Odmítal jsem věřit, že moje máma je nemocná.
Nástup byl nenápadný. Maličkosti. Věci, které si vysvětlíte jinak.
Proč se pořád ptá, kdy přijedu? Mluvili jsme o tom včera. A předevčírem. Proč si nemůže zapamatovat tak jednoduchou věc?
Proč už po šesté za hodinu prohledává kabelku, vytahuje všechno ven a hledá peněženku, která je ve stejné kapse už roky?
Byl jsem plný zloby. Byl jsem plný odmítání. Byl jsem plný frustrace za kterou se dnes stydím.
Nechápal jsem. Nechtěl jsem chápat. Chtěl jsem jen svou mámu zpět. Tu, která si pamatovala. Tu, které jsem nemusel dokola opakovat to samé.
Zpětně si uvědomuji, že ta zlost nebyla na ni. Byla na tu nemoc. Na nespravedlnost. Na tichý způsob, jakým mi ji brala.
Přijetí pravdy
Moje máma má 59 let. Byla jí diagnostikována Alzheimerova choroba ve středním stádiu. Je stále nezávislá — bojovnice, která se odmítá vzdát. Každé ráno vstává s odhodláním žít svůj život po svém.
A jsem na ni neskutečně hrdý.
Ale žiji 180 kilometrů daleko. Mám malé dítě, které potřebuje moji pozornost, lásku, přítomnost. Mám práci, povinnosti, život, který si buduji. A mezi tím vším a snahou kontrolovat mámu z té vzdálenosti...
Cítím se roztrhaný na kusy.
Zprávy zůstávají nepřečtené hodiny nebo dny. Někdy má problém se samotnou aplikací. Jindy prostě zapomene zkontrolovat. Videohovory jsou matoucí. Zapomene, co jsme právě řešili, nebo nedokáže přijmout hovor.
💡 Proto AlwaysWith obsahuje: Funkci přehrání hovorů, aby se vaši blízcí mohli kdykoliv vrátit k rozhovorům a připomenout si, co bylo řečeno.
Zkoušel jsem chytré domácí zařízení, ale jsou příliš složité. Zkoušel jsem aplikace na připomínky, ale neumí je ovládat. Nic pro její specifické potřeby nefungovalo.
A každou noc usínám se stejnými otázkami:
- • Je v pořádku?
- • Vzala si léky?
- • Jedla dnes?
- • Pije dostatek vody?
Zlomový okamžik
Chvíle, kdy jsem věděl, že musím něco vytvořit, přišla v obyčejné úterní odpoledne.
Nemohl jsem se mamce dovolat. Její telefon byl úplně němý. Panika skončila, až když mi napsala bývalá manželka mého bratra: mamka je u ní v práci, protože ztratila klíče a nemohla se dostat domů. Ale to nebylo všechno. Mamka taky šla k operátorovi a vyměnila si SIM kartu. Z důvodu, který nedokázala vysvětlit. Nepamatovala si, že to udělala. A najednou byla úplně nedostupná.
Díky bývalé manželce bratra je to celé o něco lehčí. V rámci možností se snaží pomoct. Můj bratr byl ten, kdo mamce celý život spíš ubližoval. Pořád potřeboval pomoc, peníze. Ale když potřebuje pomoc ona, není nikde.
Byl jsem 180 kilometrů daleko. Bezmocný. Vyděšený. Nemohl jsem jí ani zavolat.
V tu chvíli jsem si dal slib: Najdu způsob, jak s ní zůstat vždy ve spojení, i když všechno ostatní selže.
Nedávno jsem byl u zákazníka instalovat zabezpečovací systém. Zmínil, že jeho matka prochází podobnými potížemi, a zeptal se, jestli bych nedokázal něco takového vytvořit. Ta otázka mi zůstala v hlavě.
Hledal jsem existující řešení. Co jsem našel, bylo buď:
- ✕ Příliš drahé — Institucionální systémy mimo dosah
- ✕ Příliš složité — Aplikace, které senioři neumí používat
- ✕ Příliš neosobní — Technologie bez lidskosti
Tak jsem se rozhodl, že si to postavím sám.
Co je AlwaysWith?
AlwaysWith znamená přesně to, co říká. Vždy s vámi, vždy spojeni, bez ohledu na vzdálenost.
Je postavený na třech základních principech:
Jednoduchost
Velká tlačítka, jasné akce. Tlačítko "Mám teď nějaké povinnosti?" řekne přesně, co dělat.
Trpělivá technologie
Nikdy nespěchá. Nikdy nesoudí. Slaví každé malé vítězství.
Rodinné spojení
Technologie, která rodiny spojuje, ne nahrazuje.
